Blog

Úvodní článek

Tanec je nádherná záležitost. Umí být veselý, hravý, pomalý, rychlý, romantický, něžný, zároveň ale také smutný, melancholický, akční i agresivní. Tanec existuje od samého začátku snahy o komunikaci mezi lidmi, kdy ještě nefungovala komunikace verbální. Může mít tolik podob, kolik existuje lidských nálad, proto existuje i nespočet tanečních stylů a neustále přibývají nové a jejich kombinace. Tanečníci a lektoři z celého světa prociťující své oblíbené tance se snaží do světa tance vnést něco ze sebe či jiného tance a udat nový směr. Různé kultury využívají tanec k různým účelům a dle svých potřeb. My v Evropě tančíme zejména pro zábavu, navázání kontaktu s opačným, nebo i stejným pohlavím, pro udržení nebo zlepšení fyzické zdatnosti (sport), i jako způsob obživy. Ve svých článcích budu psát zejména o tanci zde u nás v Evropě a České republice. V každém případě, ať už to bereme z jakéhokoliv pohledu, u nás slouží tanec pouze k pozitivním účelům.

Proč chci psát tenhle blog?

Abyste mohli sami zvážit, zda má pro vás cenu věnovat svůj čas čtením mých článků, a zda jsem k tomu podle vás vůbec kompetentní osobou, měl bych nejprve v krátkosti napsat něco o sobě.
Dostal jsem užitečný dar, který jsem jako malý kluk ani nevnímal, ale v dnešní době si nejsem úplně jistý, jestli je to výhoda, či naopak. Neuvěřitelně rychle vnímám lidské duše, jejich záměr, jejich povahu a náladu a zároveň informace, které mi předává. Je to výhoda například v tom, že i při průchodu davem lidí hned vidím, na koho si mám dávat pozor, komu se vyhnout, kdo je dobrá duše, ke komu si mohu co dovolit, s kým si mám co říct, nebo nemám. Vidím, kdo by si dal kávu, kdo čaj, kdo pivo, nebo kdo by si raději přečetl knížku. Vidím, kdo má na tanec talent a kdo naopak musí makat, pokud se chce něco naučit. Zároveň je ten dar taky velká nevýhoda, o tom se teď nebudu rozepisovat, tak tedy k věci:
Tančím od podzimu roku 1999, takže již 16 let. Začal jsem v klasických tanečních, dále jsem navštěvoval pokračovací kurzy, pak začal tančit soutěžně - standardní a latinsko-americké tance. Soutěžní dráhu jsem přerušil od roku 2013.
Z několika důvodů jsem se k soutěžnímu tanci již nevrátil, ale stále tančím dál. Začal jsem hledat méně striktní a nové více svobodné tance. V současnosti bych zatančil minimálně základy více jak 20 typů tanců a již cítím, že přestávám být ochotný učit se další. Vzhledem k tomu, kolik tanců tančím a jak dovedu vnímat informace od lidí a mých učitelů a jak se snažím každý tanec vnímat jeho charakterem a účelem ke kterému má sloužit, jsem se naučil informace i pocity filtrovat a použít ty, které mi nejvíce a nejrychleji pomohou. Z toho důvodu nosím ve své hlavě mnoho nápadů, triků a způsobů, jak co tančit, jak udělat který pohyb, aby to bylo jednodušší, jak nejrychleji pojmout nové pohyby a figury z workshopů a jak je hned uplatnit. Rád tyhle praktické poznatky předávám dále.
Lidé si o mě často mylně myslí, že mám na tanec talent. To bohužel není pravda. Všechno, co je nakonec navenek vidět, jsou léta praxe a dřiny a má schopnost silně vnímat lidi a filtrovat informace. To, že se po pár minutách naučím na workshopu figury, které se jiní tanečníci učí několik týdnů, pro mě není přímo závislé na tom, jak lektor učí. Já se jen napojím na energii dotyčné osoby, vyfiltruju si jen pár nejdůležitějších věcí, tak abych to pochopil, a tím je hotovo. Pak už to jen zatančím. Právě z tohoto důvodu si myslím, že podobným způsobem můžu svými informacemi ostatním tanečníkům předat své know how a pomoci tak ostatním se buď k tanci dostat, nebát se ho, nebo se v něm zlepšit. A to buď pomocí tohoto blogu, nebo na kurzech, které vedeme.
Za ta léta tančení a jejich množství již nerozděluji tanec jen na standard, latinu a ostatní. Jsou jich spousty… Vnímám jejich energii a to, co tím tancem vyjadřuji. Přesto mají všechny tance něco společného (kromě hudby), a když to člověk pochopí, přehoupne se rázem úplně do jiné úrovně. Stane se z něj tanečník. Začne se učit rychleji, vyzařuje jinou energii, kterou jeho partner či partnerka vědomě či jen podvědomě vnímá, a zjistí, že tanec není o krocích, nebo figurách...

Chtěl bych čtenářům pomoci, poradit či nasměrovat je, jak:

• se nebát tančit
• si tanec lépe užít
• se chovat při tanci a mezi ním
• se v tanci zlepšit
• poznat, jaký tanec tančit
• a další...

V neposlední řadě bych byl moc rád, kdybych pozitivně ovlivnil a donutil zamyslet se nad svým chováním lidi, kteří si tanec přivlastňují, nerespektují ostatní tanečníky ani styly, povyšují se nad ostatní a kritizují je a neuvědomují si, že jim to nepřísluší a kazí tak ostatním tanečníkům celkovou krásu tance. Pokud je tanec vyjádřením emocí, lze snad hodnotit způsob vyjádření něčích emocí? Komu z nás to přísluší? Kdo z těch, co se nad sebou zamyslí, může říct, ty to tančíš špatně, nebo že ten a ten tanec je horší než tento?

Tanec lidi slučuje, ale i rozděluje. tanec dovede pomáhat řešit životní situace, ale také je komplikovat i dokonce vytvářet úplně nové starosti. Může za to ale tanec? Nemůže. Jak už jsem psal, tanec je nádherná záležitost. To my lidi ho vytváříme, my ho prožíváme, my skrze něj vyjadřujeme své emoce a my sami si můžeme za to, co nám přináší pozitivního i negativního.

Budu zde průběžně přidávat nové články, které jsem zmínil, či o které si sami budete psát, proto budu moc rád za každou zpětnou vazbu, vaše komentáře či názory.

Mějte se rádi ;)
Jiřík