Blog

K tomu, abychom druhému porozuměli a tanec si s ním užili, je nutné dodržet základní pravidla tance a chování na tanečním parketě a naladit se na stejnou vlnu. V tanci - stejně jako v životě - narazíme na člověka, s nímž si sedneme a bude se nám s ním tančit naprosto skvěle. Ať už díky tanečním zkušenostem a dovednostem, nebo proto, že jsme potkali svou spřízněnou duši. Při takovém tanci můžeme ztratit pojem o čase i prostoru, plně se oddat hudbě a společnému pohybu a maximálně si užít přítomný okamžik... danceflow :-)

Naopak můžeme tančit s někým, s kým jako bychom v páru neustále “bojovali” a tanec se nám příliš nelíbí. Nemějte z toho obavu, i to se může stát. Tyto situace jsou běžné zejména u začátečníků a doprovází je spíše stres než úchvatný prožitek z tance. V takovém případě je dobré se uvolnit, vnímat sebe a nechat se vést hudbou. Tanec je od toho, abychom si jej užili a není nikde psáno, co musíte tančit. Je to čistě na vás - tedy na partnerovi, který v páru vede. Když budete vnímat sami sebe, bude tanec přirozenější, spíše se naladíte a postupně získáte sebevědomí a jistotu potřebnou na parketě.

Pokud i tak se vám s daným tanečním partnerem / partnerkou nechce tančit, není to váš typ nebo se vám nelíbí jeho / její styl tance, tak spolu jednoduše netančete :-) Toto je naprosto v pořádku! Není jediný důvod mít nějaké výčitky svědomí, říkat si “Měl bych si s ní zatančit…”, “Musím přijmout jeho výzvu k tanci, jinak se bude zlobit…”. Nikdo vám přeci nemůže říkat, co musíte nebo byste měli… Jen vy sami víte nejlépe, co vám dělá dobře, co vám přináší radost, co potřebujete a co se vám líbí.

Vyzvat někoho k tanci nebo výzvu přijmout neznamená, abychom se zavděčili všem nebo snad, abychom se stali “oblíbenější”, protože tančíme se všemi… Možná to někomu bude znít sobecky, ale já jsem přesvědčená o tom, že člověk by měl mít rád především sám sebe a to, co dělá. Pokud budu tančit jen pro potěšení druhých nebo, že se to ode mě očekává, tak netančím kvůli sobě, pro svoji vnitřní radost a od srdce a dříve nebo později mě tanec stejně přestane bavit, já se budu cítit podvedená a zklamaná.

Pokud si chci s někým zatančit, tak jej jednoduše oslovím a zeptám se, zda by si se mnou zatančil. Vyzvat k tanci může i žena a dnes to není nic neslušného. Vše je o správné komunikaci :-)

Tanec jako social dance
Tanec prošel dlouhým a obrovským vývojem, ale určitá pravidla v něm zůstala zakořeněná a platí stále. Je to pořád forma společenské zábavy. I proto se stal styl social dance tak oblíbený - tanečníci nemusí tančit podle konvenčních pravidel nebo se honit za výkonem, ale tančí pro radost a společné zážitky na parketě. Můžete si tak zatančit třeba na party na druhé straně světa, i když se nedomluvíte tamější řečí. A to je na tanci úžasné!

Zkuste vnímat tanec jako cestu, na kterou jste se rozhodli vydat a která bude ze začátku možná kostrbatější, než jste očekávali. Je to cesta nejen k tanečnímu partnerovi, ale také k sobě samému. Tanečník si musí být vědom především sám sebe, co tančí a jak tančí, aby mohl vědomě doprovázet svoji taneční partnerku. A podobně jako rozhovor začínáme pozdravem a navozením příjemné atmosféry pomocí několika úvodních zdvořilostních vět - small talk, to samé platí pro tanec - small dance :-).

Důležité je se na začátku tance na svého partnera naladit, získat si důvěru druhého, abychom si tanec mohli oba s lehkostí užít. Takového naladění můžeme dosáhnout spíše než pouhým rozhovorem vzájemným obejmutím se, sladěním dechu, lehkými pohyby na místě či jednoduchými základními kroky do hudby. Partner tak získá potřebnou důvěru partnerky a partnerka se může lépe na svého partnera napojit a kopírovat jeho vedení.

Muž je pro ženu průvodcem po tanečním parketě - udává směr a určuje cestu, po které budou tančit, především pak poskytuje ženě bezpečí a jistotu. Jedině tak se žena může uvolnit, naladit se na jeho rytmus a doslova vykvést jako květina…

Tanec je jako život…
Tanec představuje nádherný jazyk, kde nepotřebujete žádná slova, abyste druhému mohli porozumět a vnímat ho. Pokud muž správně vede, pečuje o svou partnerku a dává ji pocit bezpečí, může se mu žena maximálně odevzdat a prožít naplno přítomný okamžik. To je na tanci půvabné - nejde o to, kolik figur a toček s partnerkou odtancujete, ale jak se u toho budete oba cítit. Tanec vyjadřuje nálady, pocity a emoce, které právě cítíme, a není nic krásnějšího, než je sdílet se svým partnerem, nechat se unášet rytmem tance a otevřít tak svá srdce…

A jak tanec vnímáte vy? Podělte se o své zkušenosti nebo pocity a zanechte níže svůj komentář... ;-)
Petra